Jeden jediný okamžik změnil celý můj život

30. prosince 2012 v 20:18 | Ťu´tu |  Vymyšlené příběhy od Ťuťu
Stála jsem před dětským koutkem, kde se konala oslava mé pětileté sestry. Snažila jsem se mému stejně starému dvojčeti (světe div se, ale je to Liam Payne) vysvětlit, že jsem právě ztratila mobil. "Darcy, klid, dýchej a v klidu mi vysvětli jak se to asi tak mohlo stát." Liam si bezradně mnul čelo. Pohled mi zavadil a čtveřici pobavených kluků za ním. Byli to zbývající členové skupiny.
"Harry, já ztratila mobil! Musíš mi pomoct!" už jsem ztrácela naději, že svého miláčka ještě někdy uvidím, když v tom jsem si všimla malé nechutné potvory, která stála v prolézačkách, které jsou v typických zábavních centrech, takové ty ohraničené průhledným plastovým sklem, aby z toho děti nespadly dolů.
"Ta mrcha mi ho ukradla." frustrovaně jsem rozhodila rukama a kluci se podívali stejným směrem jako já.
"Dar, myško. Je to malé dítě. Navíc tvoje sestřenice. Je jí pět, není to mrcha, ano?" už jsem chtěla říct, že má asi pravdu, ale v tom jsem si všimla obličejů, které po mě ten malý ďábel házel, a uvědomila si, že můj úděl, který mi Bůh nebo cosi jemu podobného zapsal do seznamu věcí, které rozhodně musím udělat, je pomstít se tomu malému hobitovi alespoň jednou v životě.
"Liame? Uhni mi z cesty!" prudce jsem ho odstrčila a vtrhla se do světa hnusných barevných míčku, které po mě ty malé potvory začaly s živoucí vervou házet a s chutí tomuto světu říkaly ráj.
Všimla jsem si jen čtyř úplně rudých obličejů s odkapávajícími slzami a tělem svíjejícím se návaly smíchu. Pouze jeden se tvářil zodpovědně a snažil se rozesmáté maminky zcela zbytečně utěšit s tím, že jejich potomky opravdu nechci zabít nebo sežrat jako příšera z kresleného filmu. Doběhla jsem až ke vchodu do dalšího 'světa' a spatřila mladíka, který se 'svůdně' usmíval a mrkal na mě čokoládově hnědýma očkama. Zasnila jsem se a vybavila si naprosto božského Zayna. Okamžitě jsem se vzpamatovala a hodlala dokončit svůj úkol.
"Dám ti dvacet liber, když tam vběhneš a vezmeš od takového, nehezkého zrzavého skřeta můj mobil." mrkl a pohodil imaginárním ohonem.
"Za co mě máš? Chci šedesát a pusu na pusu." ukázal na našpulené rtíky a já jen naznačila, že si strkám prst do krku.
"Nedám ti nic a pokračuj a jediná odezva bude moje podrážka na tvém obličeji. Teda chci říct. Broučku nestačila by pusa na tvář a dvacet liber?" pobaveně zdvihl obočí a zvedl si svou blonďatou kštici do polohy stojaté.
"Miláčku, takhle to nechodí. V tvém věku už bys to mohla vědět." otočil se na patě a odešel.
"No skvělý, Darcy. Ty seš kráva, to bys nepřežila uleptanou pusu od malýho Cipíska? Fakt dobrý, teď se budeš muset protáhnout tou dírou, která má průměr asi dva milimetry ty sama a jestli se tam zasekneš tak ti ty děti určitě milerádi pomalují obličej fixama, narvou ti do pusy ten hnusnej míček a Zayn tě už nikdy nepolíbí." ironicky jsem se zasmála a ohnula se k díře, která mi určitě přinese zkázu. Proklouzla jsem tam celá a vítězně se usmála na malou zrzavou dračici, kerá s překvapeným výrazem stále svírala můj mobil ve svých děsivých spárech.
"Ihned mi to vrať!" šla jsem pomalým krokem k ní a ona začala utíkat, protáhla se dvěma nad sebou postavenými válci a nezapomněla vypláznout jazyk. Rozutíkala jsem se za ní a úspěšně se protáhla téměř neviditelnou škvírou. Dopadla jsem přesně k nohám zrzečka, který na mě valil oči, znovu se rozutekla pryč ode mě, ale já ji chytla za kotníky. Rychle jsem si malé stvoření ležící na zemi přitáhla na klín a vytrhla malé Beatrice svůj mobil z ruky a vítězoslavně se usmála.
"Darcy, proč jsi na mě taková?" smutně se na mě podívala a popotáhla.
"Nejsem na tebe nijaká. Když jsem tě minulý rok hlídala, shodila jsi mě do studny a tenhle rok jsi na mě shodila oponu v divadle a teď jsi mě donutila protáhnout se tolika malými škvírami, že mám asi všechny vnitřnosti slisované do jedné velké nepoznatelné koule! Ale to vše se dá hned odpustit, když……?" nechala jsem svůj monolog svým monologem a významně vytáhla obočí.
"Moc se ti omlouvám, Darcy. Mám tě ráda a jen jsem chtěla, aby sis mě všímala." smutně sklopila pohled a já ji objala.
"Tak a teď mě dostaň ven." ukázala na rudou rouru a já věděla, že i když je to má jediná naděje, dostat se z tohohle světa, je to taky má záhuba. Byl to něco jako tobogán, který vás vyhodí do vzduchu, a vy potom dopadnete do milionu barevných balónků. Opatrně jsem si sedla na kraj toho tobogánu a pustila se rámu, které zajišťovaly mou rovnováhu. Rychlostí blesku jsem se řítila tmou a nejednou se ocitla ve vzduch ničím nepřipoutaná a v takové výšce. Dopadla jsem do teplé náruče a v moment dopadu jsem ucítila silné paže, které se obemkly okolo mého těla, ucítila jsem tu známou, mnou tak milovanou kolínskou. Na tvářích jsem ucítila jemné strniště, a když jsem otevřela oči, uviděla jsem Zayna sklánějícího se nade mnou a tisknoucího své teplé a plné rty na ty mé se slovy.
"Miluji Tě." Věděla jsem, že můj celoživotní sen se splnil a já už budu veselá milovnice dětí, navždy polapena v Zaynově pevném a milujícím obětí, dokud nás stěny rakve vzájemně nepohltí metry a metry pod zem.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama